» Homepage » Památky


Charita

Vedle kostela Nanebevzetí Panny Marie představuje výraznou dominantu velichovského panoramatu monumentální, zámek připomínající budova zvaná dnes Charita. Ve farní i obecní kronice byla však vždy uváděna jako „hospic“. Původně označoval tento název útulek pro pocestné, zřizovaný obvykle při klášterech a udržovaný řeholníky. K založení velichovské Charity dal podnět tehdejší velichovský farář Carl Baumgärtl, který se také podílel na organizaci její stavby a zajištění potřebných finančních prostředků. Narodil se roku 1852 v Ostrově (Schlackenwerth), roku 1876 byl vysvěcen na kněze a působil pak ve funkci kaplana a katechety v Kadani. Jako duchovní správce velichovské farnosti byl ustanoven pravděpodobně roku 1882 a jeho blahodárné působení trvalo celá tři desetiletí, do roku 1912. Během této doby získal i řadu titulů a uznání, kroniky ho uvádějí vždy jako „monsignore“, tedy s čestným titulem, který uděluje papež. Podílel se významně na přestavbě kostela (1895–1897) a v roce 1904 inicioval založení a výstavbu hospice na svahu Stengelbergu. Byl ve Velichově velmi ctěn, což dokládá i podrobné vylíčení velkolepé oslavy 25. výročí jeho působení v obci (1907) v obecní kronice. Monsignore Baumgärtl se podílel za slavné asistence na vysvěcení hospice 27.června 1909, stejně jako na zavěšení zvonu na věžičku budovy 9. října 1907 a konečně i na vysvěcení nového hřbitova při ústavu roku 1914. Tam byl také se všemi poctami 7. července 1921 pohřben. Velichovský hospic či Charita byl ústavem, který vedly řeholní sestry sv. Kříže. Měly zde pečovat o stovku nemocných, a to bez rozdílu vyznání i původu, o osoby invalidní, nevidomé, postižené nejrůznějšími, tehdy nevyléčitelnými, chorobami včetně duševních. Farní kronika udává, že zde „jedenáct sester sv. Kříže obětavě vykonává toto dílo milosrdenství“. První chovankou ústavu se 29. srpna 1909 stala chudá žena z Boru Anna Schneiderová, postižená těžkým rheumatismem, Anna Schneiderová. Stavitelem Charity byl, podle zápisu v obecní kronice, Hans Metke. Náklady se odhadovaly na 350 000 Kčs a hospic byl uveden do provozu 27. června 1909. Autora návrhu zatím neznáme. Ústav měl v prvním poschodí středního traktu vlastní kapli, nad ní věžičku s hodinami a zvonem, který nesl nápis: Sancta Maria, ora pro nobis (Svatá Maria, oroduj za nás). Chodby byly vyzdobeny nástropními malbami biblických výjevů a světců, podobné náměty se objevovaly i v barevných vitrážích v oknech kaple. Mramorová deska u vchodu s nápisem „Anno Domini 1904“ (Léta Páně 1904) označuje rok založení ústavu. Technické vybavení hospice mělo na tehdejší dobu vysokou úroveň. Byl zde vodovod, ústřední topení, samospádem vody poháněný výtah, tedy všechny předpoklady pro péči o těžce nemocné. K vlastní budově patřil hřbitov i velká zeleninová zahrada se skleníkem a další užitkové pozemky – pole, louky, sady. K tomu také hospodářství s potřebnými chlévy a stájemi. Podle farní kroniky byl hospic zrušen roku 1950. Sestry odešly do svého mateřince v Českých Budějovicích a chovanci byli převezeni do obdobného ústavu na Moravě. Roku 1953, po krátkém období, kdy budova sloužila jako vojenský lazaret, byla nabídnuta a předána Vojenským lesům. Přízemí bylo určeno pro závodní učňovskou školu lesnického dorostu, první poschodí pro kanceláře oborového ředitelství podniku Vojenské lesy a statky a druhé poschodí pro byty zaměstnanců ředitelství.


Socha sv. Jana Nepomuckého

V roce 1835 dali tehdejší majitelé Velichova manželé František a Anna Pelikanovi (vlastnili Velichov v letech 1823 – 1855) zřídit pískovcovou sochu sv. Jana Nepomuckého, roku 1729 svatořečeného. Zhotovena byla „jedním sochařem z Prahy“. Nese nápis „Zřízeno roku 1835“ a symbol – podle legendy o smlčení zpovědního tajemství – zázračně zachovaný světcův jazyk. Dodnes stojí u velichovského hostince, v blízkosti zámku, tehdy i dnes „U Lípy“. Byla prý nazývána „zámecký Jan“ – „Schlossjohannes“.




Zvon

Jedno z posledních děl jáchymovského mistra zvonaře Hanse Wilda z roku 1589. Právě v nápisu na plášti zvonu přežívá pan Thomas Thüsel z Daltic na Velichově dodnes, i když v současné době mimo obec svého určení, dokonce až v Hodoníně. „Vznešený a ctihodný Thomas Thüsel z Daltic a na Velichově, toho času patron kostela tamtéž, 1589“ hlásá německy nápis, doplněný otiskem lícní strany medaile s hlavou císaře Maxmiliána II. (1564–1576) a na rubové straně se skupinou Kalvárie a německým citátem z evangelia sv. Jana: “Tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný“ a monogramem donátora /TTVDAW/ s erbem – dvěma zkříženými rýči. Další část výzdoby představuje motiv hada a citát, rovněž z Janova evangelia: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ Nápisové pole je zakončeno drobným reliéfem Matky Boží, stojící na srpku měsíce, ve věnci s hlavičkami andílků.




Renesanční epitaf

V roce 1570 patřil velichovský újezd pánům z Mangoldu (Mangoldu). Po jednom z nich, Josefu Traugottovi z Mangoldu, zůstala ve Velichově jedna z nemnoha vzácných historických památek – náhrobní kámen. Kamenná deska, s ležící postavou pána, kryla původně hrobku v kostele. Při přestavbě kostela však byla přenesena na hřbitov a zazděna do jeho obvodové zdi. Zachovalo se tak jméno, datum, hodina úmrtí (22. prosince 1572, mezi druhou a třetí hodinou) i citát s Janova Evangelia, ale také znak rodu, jehož hlavním motivem jsou dva zkřížené praporky s rybou.


Kontakt
Obec Velichov
Velichov 13 , 363 01 Ostrov
Tel.: 353 942 105, 353 942 232
Fax : 353 942 105
E-mail: obec@velichov.cz
2015 Nejlepší Levné hodinky Rolex 69$ ,Omega,IWC,Hublot,Tag Heuer pro sale.repliky hodinek buy móda klasika richard mille,franck muller,Blancpain,Alain Silberstein,online.špičková kvalita Romain Jerome,Baume Mercier,Breitling,Patek Philippe,pro muže a ženy.